Karel

Měl dlouhý vlasy, nosil lennonky, jezdil Mini Morrisem, kouřil jak fabrika a podle všeho žil převážně v noci. Pro Botku bytost z jiný planety, bylo mu deset let. Do jeho ateliéru jsme chodili rádi, protože a) se tam dělaly zajímavý věci, b) dalo se tam mluvit – a taky mluvilo – o všem, ne jako v normální škole, kde se o všem rozhodně mluvit nedalo. Báječná léta v hajzlu strávená v ZUŠ Jagellonská.
Karel Syka tam učí (a řediteluje) i dneska a my jsme na podzim roku 2016 pojali hovadný nápad – udělat mu hovadnou pamětní desku. Rozhodně to nebylo socialistické vzdělávání a výchova, které se nám tam dostalo a naše činnost revoluční v dobách listopadových v 89 roce byla výrazně temperována těmi roky u něj v aťasu. Kromě toho řadu z nás i lecos naučil. A tak jsme tu hovadnou desku nechali udělat, Franta Bálek ji podle Botkova návrhu báječněně vyrobil. Tajně osazeno, koncem školního roku za přítomnosti bývalých žáků slavnostně odhaleno, Karel do poslední chvíle nic netušil. Zadařilo se. Pak jsme to chtěli jít zapít do Řemendy, kam si nás před 35 lety posílal pro bétéčka, ale Řemenda byla zavřená, takže jsme se upravili U Velblouda. Dobrej večírek.
Má vlasy už ne tak dlouhý, nosí lennonky, jezdí kabrioletem Peugeot, kouří jak fabrika a žije převážně v noci. A má pamětní desku.
Mramorizace buditele ještě za jeho života.